Zákon o zdravotních službách a očkování bez souhlasu rodičů?

V současné době je v Poslanecké sněmovně k přehlasování veta Senátu návrh zákona o zdravotních službách. Tento návrh mimo jiné obsahuje ustanovení § 38 odst. 7 - možnost poskytnout zdravotní služby bez souhlasu pacienta resp. bez souhlasu zákonného zástupce v případě, kdy tak stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění. Protože se vyskytly výklady tohoto ustanovení v tom směru, že dle je podle tohoto ustanovení i bez souhlasu rodičů možno odebrat dítě a naočkovat ho v rámci pravidelného očkování a protože jsme se klonily naopak k výkladu, že bez souhlasu lze poskytnout jen ty zdravotní služby, u nichž by možnost poskytnutí bez souhlasu byla výslovně uvedena v zákonu o ochraně veřejném zdraví (a u povinného očkování možnost bez souhlasu v daném zákoně není), zeptaly jsme se přímo na ministerstvu zdravotnictví a níže kopírujeme text odpovědi. Pro úplnost snad jen dodáváme, že se týká nejen očkování, ale i ostatních "zdravotnich služeb" prováděných dle zákona o ochraně veřejného zdraví, jakož i dalších zvláštních zákonů.

"Zákon o zdravotních službách je zákonem kodexového typu, který bude obecně upravovat poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je mimo jiné i zdravotní péče. Zvláštní „úseky“ zdravotních služeb však upravují i jiné právní předpisy.

V § 38 odst. 7 zákona o zdravotních službách je vyjádřena návaznost zákona o ochraně veřejného zdraví, který je ve vztahu k budoucí právní úpravě zákonem speciálním, na obecnou právní úpravu vymezenou zákonem o zdravotních službách.       Z citovaného ustanovení pouze vyplývá, že upravuje-li zákon o ochraně veřejného zdraví určitý druh zdravotních výkonů a pravidla udělování souhlasu s nimi, bude postupováno podle něj v souladu se zásadou „lex specialis derogat lex generalis“.

V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, se výslovně předpokládá možnost poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu fyzické osoby pouze v případě provedení vyšetření na virus lidského imunodeficitu, a to v ustanovení § 71 odst. 2, které zní takto:

„Bez souhlasu fyzické osoby je možné provést test na virus lidského imunodeficitu

a) u těhotných žen,

b) u fyzické osoby, která má poruchu vědomí a u níž vyšetření na virus lidského imunodeficitu je významné z hlediska diferenciální diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího zdraví,

 c) u fyzické osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí včetně nemoci vyvolané virem lidského imunodeficitu nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu této nákazy na jiné fyzické osoby,

d) u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc.“

           Zákon o ochraně veřejného zdraví se ustanovením § 38 odst. 7 vládního návrhu zákona o zdravotních službách nemění a též právní úprava týkající se pravidelného, zvláštního a mimořádného očkování zůstává návrhem tohoto zákona nedotčena a bude postupováno jako doposud. "