Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem aneb přirozený porod bez zdravotníků

 Během té doby, co jsem po miminku toužila, jsem přečetla všechny dostupné knihy o přirozeném těhotenství a porodu, od Odenta, Zuzany Štromerové, Ingerborg Stadelman, Iny May Gaskin a dalších.  Byla jsem z nich nadšená. V práci jsem viděla několik nemocničních porodů a pohled na ně jsem nesla těžce. Žádné soukromí, jedna a ta samá poloha.. nepříjemné řeči personálu a strašlivě řvou novorozené miminko, kterému je ihned ustřižena pupeční šňůra, ihned ho váží měří, myjí.. místo toho aby jako první viděla svoji maminku a mohlo se přisát.. Kontaktovala jsem i ženy, které mají domácí  porod za sebou a nabyla přesvědčení, že přesně takhle přirozeně to bude fungovat i mě. Opora v příteli byla velká, byl moc rád, že se o to zajímám.
Těhotenství probíhalo krásně, netrápilo mě vůbec nic. Na začátku jsem měla jen lehké nechutenství, které asi po 14 dnech přešlo. Nejvíc mi pomohlo jíst ovoce a obilné kaše. Za celé těhotenství jsem přibrala jen 6kg, které byli jen v bříšku…

Od začátku jsem věděla, že u porodu nechci PA, většině to asi přijde divné, ale já cítila, že bych na ni valila zodpovědnost a svoji bolest a to jsem nechtěla. Porod jsem chtěla zažít sama s pomocí budoucího táty..

Nic jsme dopředu neplánovali-myslím místo, kde budu rodit atd. Jen jsem měla připravenou tašku k porodu, kde jsem měla vyvařený provázek na pupík, nůžky,gumovou podložku, olejíček na očištění miminka a mořskou sůl. Když si to teď zpětně uvědomím, tak jsme použili nůžky,provázek na pupík a mořskou sůl ..

Pár dní před porodem se Kájovi(táta miminka) zdál sen, ve kterém drží krásnou holčičku a dokonce se mu zdálo, že malá se narodí 6.6.
.
Den D přišel přesně v den vypočítaného termínu-5.6. Ráno mi začala odcházet hlenová zátka a začali slabounké stahy cca po 10ti minutách. Celý den to bylo skoro stejné, jen interval se zkrátil asi na 6minut. Celý den jsem odpočívala na zahradě ve stínu, téměř nic se neměnilo a já myslela na to, že už brzy bude naše miminko na světě. K večeru stahy maličko zesílily, spát už se při nich nedalo..mezi stahy jsem klimbala a čekala co bude dál..  K ránu už jsem v posteli nevydržela, šla jsem ven a rozdělala oheň.. Teplo na záda mi hodně pomáhalo, trochu jsem mezi stahy usínala. Kolem osmé už jsem nevydržela ani u toho ohně a šla vzbudit Káju(večer přijel s úpalem, tak spal).. Začala jsem žadonit o vanu. Bylo to naprosto neplánované..A tak vstal a vydrbal kovovou vanu a na ohni ohřál vodu a nasypali jsme tam mořskou sůl… Vana mi hodně pomohla a měla jsem pocit, že se to urychlilo..nikdo mě nevyšetřoval,takže jsem jednala jen podle svých pocitů. To, že se blížím k úplnému otevření jsem poznala podle krize která přišla. Stahy byly hodně silné a já měla pocit, že už to dál nevydržím, že to miminko ze mě musí někdo vyndat,že chci všechny možný léky nebo císařský řez.. Řekla jsem to i nahlas a možná i díky tomu se mi hodně ulevilo. Kája mi řekl, ať si to rozmyslím, že udělá co budu chtít, ale ať myslím na to, že se mi tak rozplyne sen o přirozeném porodu...sáhla jsem do sebe a zjistila,že hlavička už je na cestě a plodové obaly před ní..Říkala jsem si, že bych z vany vyšla ven, ale na suchu byly kontrakce nesnesitelné a tak jsem ve vodě zůstala. Díky teplé vodě jsem měla hráz krásně uvolněnou a malinko jsem ji pomáhal roztahovat rukama. Za další chvilku přišly kontrakce při kterých se mi už chtělo tlačit. Od téhle chvíle to trvalo ještě hodinu a půl. Ležela jsem ve vaně, nohy vyndané ven, abych se o ně mohla zapřít. Zkoušela jsem ve vodě zvolit i jinou poolohu, ale tahle byla zrovna v tu chvíly ideální.. hlavu jsem měla opřenou o vanu, rukama jsem pomáhala roztáhnut hráz a nohy zapřené, které jsem pak měla namožené jako kdybych uběhla maraton.

Kája mi dohříval vodu- už bylo po poledni, vedro, ale i tak mi teplá voda pomáhala.. Občas mě přišel zchladit studenou vodou. A mezitím, co se nestaral o mě,tak uklízel..
Byla jsem ráda,že jsem sama…vnímala jsem jen svoje kontrakce a to jak se miminko víc a víc blíží. Čas jsem nevnímala vůbec.

Stahy byly pořádné a já vrčela jak tygřice.. přicházely vždycky tři těsně za sebou a pak byla pauza.
Když se narodila hlavička,tak jsem volala Káju.. Ten přiběhl a koukali jsme na tu kebulku, já ji hladila.. V tu chvíly bylo po bolesti, já opět začla vnímat čas.. Čekali jsme na stah, Kája měl za úkol malou chytit-chtěla jsem,aby ji držel on .. Ale zvládla bych to taky. Za chvilenku stah přišel a malá byla venku. Kája ji držel a malá si ho dlouho prohlížela. Byla úplně růžová. Za chvilku mi ji dal na bříško, dvakrát kýchla, malinko se rozčílila na vodu v nose a hned začala hledat prso. Chytla se hned a krásně sála. Po chvilce mě překvapily dva celkem silné stahy a placenta byla venku. Byla velká, kája ji dal do kýblíku a zakopal pod zlatej dřín.
Během chvíle se přihnala veliká bouře a tak jsem se s malou schovala, Kája ještě doklízel věci, které neměly zmoknout.
Z porodu jsem neměla žádné poranění.

Naše Kristýnka Kaya se narodila 6.6.2011 ve 14:50h

Mnoho lidí si řekne- jaká nezodpovědnost! My jsme se na to , ale dlouho připravovali a kdyby se cokoliv dělo, tak auto bylo připravené. Ale žádné komplikace jsem si stejně nepřipouštěla, že by se mohly stát, věřím, že pokud na ně člověk myslí, tak vzniknou. Do porodu mi nikdo nezasahoval a to je podle mě další důvod, proč žádné komplikace nenastaly. Ani jednou za celé těhotenstvcí nebo porod jsem neměla ani trošku z našeho plánu obavy.

Jsem šťastná , že naše dítě nezažilo porodnici, že ji neměl v ruce nikdo cizí. Že jsem zažila porod takový jaký opravdu je- bez zásahů a léků…a že nás jako čerstvou rodinu nikdo nedělil…
Teď je naší holčičce měsíc a je to úžasné aktivní miminko.Snažíme si užívat každý den, moc to všechno letí. Na svůj porod myslím každý den, vždy když jdu s malou večer spát, tak na ní koukám a říkám si, že je to zázrak...
Pro lidi, kteří o mém porodu vědí jsem blázen... Já to ale vidím jako krásný výjimečný start do života... v rodném listě má psáno, že se narodila na kopci Dobrý :-)

Elen