Porodní příběhy
Na úvod mého bych asi měla zmínit, že mám za sebou dva krásné a přirozené nemocniční porody. Ano, měly své mouchy (čekání na personál, monitory, odnesení dítěte) ale v zásadních věcech jsem nemusela za nic bojovat a vyšli mi vstříc... no ale stejně, jak jsem tak četla o domácích porodech, tak ve mně začala růst touha zažít to taky. Přesně nevím, co bylo impulsem, asi prostě vědomí, že by to tak mělo být. Proto když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem své myšlenky a snahy začala směřovat k domácímu porodu.
V pondělí 11.5. kousek před půlnocí mi začala trochu odtékat plodová voda. S Budoucím Otcem jsme řešili jestli je to ono nebo ne, jestli teda jedeme nebo ne a jestli do Podolí nebo do Vrchlabí. Trochu jsme poklidili v bytě, dobalili, zakonzervovali lednici a asi na hodinu si lehli. Spaní nám moc nešlo a tak jsme se asi v půl čtvrté naložili do auta. Ještě jsme museli odvézt psa na hlídání na Vinohrady a zastavit se u BO v práci pro notebook, aby mohl z porodnice pracovat.
Rodit doma jsem chtěla od té chvíle, kdy jsem byla poprvé těhotná. Z nemocnic mám fobii, doktorům nevěřím a slovo porodnice jsem nebyla schopná vyslovit – stále jsem říkala nemocnice.
Příběh začíná před skoro sedmi lety, kdy jsem poprvé otěhotněla. Začala jsem studovat knihy a hledat, zda si porod doma můžu dovolit. Vše dopadlo jinak, syn byl otočený koncem pánevním a já se rozhodla pro Vrchlabí. Vzhledem k mé fobii jsem se hrozně bála CS a chtěla jsem mít jistotu, že mi ho udělají, až to bude opravdu nezbytné. Syna jsem přenášela dle svého termínu (věděla jsem den početí) tři týdny, dle lékařského týden. Na UTZ nechodím, každé vyšetření u lékaře je pro mě stres a tak se mu, pokud to není nutné, vyhýbám.
Během té doby, co jsem po miminku toužila, jsem přečetla všechny dostupné knihy o přirozeném těhotenství a porodu, od Odenta, Zuzany Štromerové, Ingerborg Stadelman, Iny May Gaskin a dalších. Byla jsem z nich nadšená. V práci jsem viděla několik nemocničních porodů a pohled na ně jsem nesla těžce. Žádné soukromí, jedna a ta samá poloha.. nepříjemné řeči personálu a strašlivě řvou novorozené miminko, kterému je ihned ustřižena pupeční šňůra, ihned ho váží měří, myjí.. místo toho aby jako první viděla svoji maminku a mohlo se přisát.. Kontaktovala jsem i ženy, které mají domácí porod za sebou a nabyla přesvědčení, že přesně takhle přirozeně to bude fungovat i mě. Opora v příteli byla velká, byl moc rád, že se o to zajímám.
Těhotenství probíhalo krásně, netrápilo mě vůbec nic. Na začátku jsem měla jen lehké nechutenství, které asi po 14 dnech přešlo. Nejvíc mi pomohlo jíst ovoce a obilné kaše. Za celé těhotenství jsem přibrala jen 6kg, které byli jen v bříšku…
.gif)
