Setkání rodičů a přátel porodu doma

Dne 22.5.2010 se v rodinném centru U Vrbiček v pražských Kunraticích konalo setkání rodičů a přátel domácích porodů. Setkání pořádaly jako souběžnou akci ke Světovému týdnu respektu k porodu Porodní dům U čápa, o.p.s., Rodinné centrum U Vrbiček a občanské sdružení Pro přirozený porod. Setkání se účastnilo 23 rodin, což představovalo dohromady 69 účastníků včetně dětí, i těch, které si maminky přinesly ještě v bříšku.

V rámci dopoledního programu se rodiče dozvěděli o systému předškolního vzdělávání podle paní Montessori. Zatímco rodiče poslouchali povídání, děti si ve třídách mohly vyzkoušet všechny hračky a výukové pomůcky. Tato část programu děti velice zaujala. V průběhu celého dne si pak mohly děti vyzkoušet své výtvarné dovednosti v připravených výtvarných dílničkách.

Co vede rodiče k úvahám o porodu v domácím prostředí?

Obavy, aby mi neodnesli miminko, zbytečně nezasahovali do porodu (resp. nebylo nutno za to bojovat). Tento důvod označili všichni přítomní za nejsilnější. Dalším silným důvodem byly zkušenosti s prvním porodem v porodnici, s přístupem lékařů k nutné péči o těhotnou a rodící ženu a nedůvěra v ni. Někteří rodiče zprvu pátrali po vstřícné porodnici, ale nenašli ji: Ve všech porodnicích nám řekli: Tak to u nás nepůjde. Musíte si najít jinou porodnici. Naše představa porodu jim byla cizí.

Co nám chybělo při přípravě k domácímu porodu?

Přístup společnosti k porodu doma jako k normální volbě. To byla nejčastější odpověď. Rodičům hodně vadí, že musí své rozhodnutí tajit a po porodu je stále obhajovat. Mnoho rodičů si stěžuje, že je obtížné, a v některých regionech republiky téměř nemožné, sehnat k porodu porodní asistentku a k následné návazné péči pediatra.

Co by rodičům při přípravě k domácímu porodu pomohlo?

Přítomní rodiče se shodli na tom, že chybí pochopení vrchnosti (lékaři, ministerstvo). Díky tomu není porod v domácím prostředí vnímán jako běžné svobodné rozhodnutí. Chybí podpora veřejnosti. Dalším přáním je to, aby gynekologové získali praktickou zkušenost s přirozeným fyziologickým porodem, který v porodnicích zažívají jen málo. Dále chybí objektivní informace. Při dostupnosti objektivních informací by odpadlo tajení před příbuznými, dohady s lékaři a vůbec život v pololegalitě.

Je možné nahradit domácí prostředí změnou systému péče nabízené v porodnicích?

Rodiče se v podstatě shodli na tom, že doma je doma, i když určitý kompromis připouštějí. Mínění většiny hezky vyjádřila jedna z přítomných maminek: Prostředí je jistě velmi důležité (barvy, materiály, intimita, světlo), ale podstatnější mi připadá personál, a tam si brzkou změnu nedokážu představit. Schůdnou variantou zůstává ambulantní porod v hezkém pokojíčku s vlastní porodní asistentkou, tolerovaný lékaři, a návazná domácí péče. A jiní rodiče řekli: My bychom podruhé porodili v porodnici, kdybychom poprvé neztratili iluzi, že je tam přirozený porod možný.

Je zvláštní, že:

• V České republice hovoří lékaři stále o vysokém riziku spojeném s domácími porody, ačkoli rozsáhlé výzkumné studie toto tvrzení jasně vyvracejí a opakovaně docházejí k závěru, že normální porod mimo porodnici, pokud u něj asistuje školený odborník (porodní asistentka nebo lékař), je pro zdravou ženu stejně bezpečný jako normální porod v porodnici. Proč zaujímají lékaři v České republice tak zarputilý postoj? Jaké mají konkrétní důkazy o vysokém riziku, rozhodne-li se zdravá žena pro porod doma?

• Státy Západní Evropy zařadily péči poskytovanou porodními asistentkami ženám v těhotenství, během porodu a v době poporodní v prostředí mimo porodnici do systému porodnické péče hrazeného z veřejného zdravotního pojištění. Některé státy jako Velká Británie, Irsko a Holandsko tuto volbu dokonce přímo podporují speciálními programy. Proč se Česká republika nesnaží poskytnout ženám alespoň základní podporu ve formě zajištění sítě komunitních (terénních) porodních asistentek?

• V České republice porodí plánovaně doma ročně několik set žen a stát se o tyto ženy absolutně nestará. Neposkytuje jim žádnou péči, ba dokonce se snaží poskytovatelům péče v jejich snaze pomoci doma rodícím ženám, zabránit. Proč?

• Pokud se v České republice hovoří o porodech mimo porodnici, jsou jako znalci osloveni lékaři pracující v nemocnicích, poskytující sekundární nebo dokonce terciální péči, kteří nikdy nebyli přítomni ani u jediného plánovaného porodu v domácím prostředí. Zkušenosti porodních asistentek, které po několik let u domácích porodů asistují, jsou přehlíženy a zcela ignorovány. Jak může podat expertní posudek k určité činnosti člověk, který takovou činnost neprováděl, nikdy ji nezažil a nemá v ní osobní praxi?

• Správní úřady v České republice vyžadují, aby porodní asistentky, které ženám pomáhají při porodu v domácím prostředí, velmi podrobně informovaly ženy o rizicích, možných komplikacích a krizových situacích, které by při porodu v domácím prostředí mohly nastat. Správní úřady však nevyžadují, aby stejným způsobem nemocnice informovaly ženy, které pro svůj porod volí prostředí nemocnice. Proč? Mohou pak ženy provést skutečně informované, zodpovědné rozhodnutí?

• Ačkoli se zdá být nemožné začlenění péče pro ženy rodící doma do systému porodnické péče České republiky, nebyla dosud předložena rozhodujícími místy (MZČR, nemocnice) žádná iniciativa, která by domácí prostředí vhodně nahradila, např. podnět pro vznik porodnických oddělení určených pro fyziologické porody, zřízených v rámci nemocnic a vedených porodními asistentkami. Proč?

Tyto otázky zůstávají zatím nezodpovězeny.

Zuzana Štromerová, BSc.

Porodní dům U čápa, o.p.s.